Spojenecká dohoda Německa s Rakousko-Uherskem( 7.10. 1879 )

Analyzovat uzel

Maje na paměti, že Jejich Veličenstva císař německý, král pruský, a císař rakouský, král uherský, musí považovat za svou nespornou povinnost vladařů starat se za všech okolností o bezpečí svých říší a o klid svého lidu;

Maje na paměti, že těsné spojenectví, stejně jako v době [Německého] spolku, umožní oběma panovníkům této povinnosti dostát snadněji a účinněji;

Maje na paměti konečně, že těsná dohoda mezi Německem a Rakouskem-Uherskem nemůže nikoho ohrozit, ale má naopak šanci urovnat mír v Evropě vzešlý z ujednání Berlínské dohody;

Jejich Veličenstva císař německý a císař rakouský, král uherský, zavazujíc se vzájemně nikdy tuto čistě obrannou dohodu v agresivní, rozhodli se uzavřít spojenectví zajišťující mír a vzájemnou ochranu.

ČLÁNEK 1. Pokud bude, proti očekávání a v rozporu s mírumilovnými záměry obou Vysokých smluvních stran, jedna z říší napadena Ruskem, Vysoké smluvní strany jsou povinny přijít na pomoc napadené straně celou vojenskou silou své říše, a uzavřít mír pouze společně a po vzájemné dohodě.

ČLÁNEK 2. Pokud bude jedna z Vysokých smluvních stran napadena jinou Mocností, druhá z Vysokých smluvních stran se tímto zavazuje nejen nepodporovat útočníka proti svému Spojenci, ale minimálně udržovat ve vztahu k němu přátelskou neutralitu.

Pokud však bude útočník v takovémto případě podporován Ruskem, ať už aktivní spoluprací či vojenskými opatřeními, která pro napadenou stranu znamenají hrozbu, pak se závazek vyplývající z Článku 1 této smlouvy, přijít veškerou svou vojenskou mocí na pomoc napadenému, stává účinným, a válka bude Vysokými smluvními stranami v takovém případě také vedena společně až do uzavření společného míru.

ČLÁNEK 3. Trvání této smlouvy je zatímně stanoveno na dobu pěti let ode dne ratifikace. Jeden rok před vypršením tohoto období budou obě Vysoké smluvní strany konzultovat otázku, zda podmínky, na jejichž základě tato smlouva vznikla, zůstaly nezměněny, a dohodnou se na dalším trvání či případných změnách některých detailů [této smlouvy]. Pokud během prvního měsíce posledního roku trvání této smlouvy neobdrží ani jedna ze stran pozvání k zahájení těchto jednání, smlouva se bude považovat na obnovenou na dobu tří let.

ČLÁNEK 4. Tato smlouva bude, vzhledem ke svému mírumilovnému charakteru a aby se zabránilo její nesprávné interpretaci, oběma Vysokými smluvními stranami držena v tajnosti a její obsah bude sdělen třetí straně jen na základě dohody mezi oběma stranami a ve shodě s podmínkami zvláštní dohody.

Obě Vysoké smluvní strany se odvažují, na základě ujištění poskytnutých carem Alexandrem na setkání v Alexandrovu, doufat, že zbrojení Ruska se ve skutečnosti neukáže býti pro ně hrozbou, a proto nemají v současné době žádný důvod tuto smlouvu zveřejňovat;

pokud by se však tato naděje, oproti jejich očekávání, ukázala lichou, Vysoké smluvní strany považují za svůj čestný závazek sdělit caru Alexandrovi, třebas důvěrně, že musí považovat útok na jednu z nich za namířený na obě.

ČLÁNEK 5. Platnost této smlouvy pramení ze schválení oběma Vznešenými panovníky a bude ratifikována do čtrnácti dnů od okamžiku, kdy bude toto schválení Jejich Výsostmi provedeno. Na důkaz toho zplnomocněnci podepsali tuto dohodu vlastní rukou a připojili svou pečeť.

Dáno ve Vídni, 7. října 1879

Podřízené dokumenty

Události

Bibliografický záznam

[autor nezadán]: Spojenecká dohoda Německa s Rakousko-Uherskem 7.10. 1879
Autor: RK