Jaroslav Rošický pocházel ze starého polského šlechtického rodu. Narodil se v Třešti a po studiích v Praze a Vídni sloužil v Mostaru, Těšíně, Olomouci a v Kroměříži, kde ho u 3. pěšího pluku zastihlo vypuknutí první světové války. Bojoval na ruské frontě a v létě 1915 byl těžce zraněn. Po několikaměsíčním léčení se stal na podzim 1916 velitelem praporu v horské brigádě na italské frontě. Účastnil se těžkých bojů na Monte Santo v létě 1917 a pro nedoléčené zranění, které ho začalo opět trápit, byl odeslán do divizní nemocnice v Brně.
Po absolvování léčby byl jako neschopný služby v poli jmenován na jeden rok učitelem taktiky na kadetní škole v Praze, kam nastoupil na podzim 1917. Zde ho také zastihl říjnový převrat.
Jeho protirakouské postoje začaly klíčit za pobytu na léčení v Brně, kde se setkal (přesněji v Luhačovicích) se svým přítelem setníkem Antonínem Kramářem, ktrý měl za sebou proces před polním vojenským soudem, a kde se tajké dověděl o tom, že jeho švagr Zdeněk Fierlinger vstoupil do ruských legií.
Na počátku srpna se v Praze znovu setkal s Antonínem Kramářem, který ho uvedl do kruhů kolem Národního výboru. František Sís ho poté pověřil vedením tajné vojenské organizace, která měla připravit vojenskou stránku likvidace Rakousko-Uherska.
Během převratu pak sloužil jako zástupce a pravá ruka velitele nově se utvářejícího čs. vojska dr. Scheinera.
Po válce byl předsedou Ústředního svazu národního odboje domácího a v roce 1933 vydal knihu Rakouský orel padá, popisujícíc vojenskou stránku vzniku Československa.
Během okupace nacistickým Německem byl členem odbojové skupiny "Kapitán Nemo" a 25.6. 1942 byl společně se svým synem Evženem popraven na kobyliské střelnici v Praze.
Kategorie:vojáci |