Císařské Domy Německa a Ruska, prodchnuty společnou touhou posílit všeobecný mír dohodou určenou z zajištění defenzivních pozic jejich Států, vzhledem k vypršení platnosti tajné Smlouvy a Protokolů, podepsaných v roce 1881 a obnovených v roce 1884 Domy, německým, ruským a rakouským, k němuž dojde 15/27 června 1887, se rozhodly potvrdit vzájemnou shodu zvláštním ujednáním.
Za tímto účelem jmenovaly oba Domy zmocněnce:
Jeho Výsost Císař německý, král pruský pana Herberta hraběte Bismarck-Schoenhausena, svého ministra zahraničních věcí;
Jeho Výsost Císař vší Rusi Paula hraběte Schouvaloffa, Jeho zmocněného velvyslance u Jeho Výsosoti císaře německého, krále pruského,
kteří se, vybaveni plnými mocemi, jež byly shledány náležitými, dohodli na následujících ustanoveních:
ČLÁNEK 1.
V případě že by se jedna z Vysokých smluvních stran ocitla ve válce s třetí Mocností, druhá bude vzhledem k ní zachovávat benevolentní neutralitu, a vynaloží veškeré úsilí, aby konflikt lokalizovala. Toto ustanovení se netýká války proti Rakousku nebo Francii v případě, že by tato válka byla výsledkem útoku jedné z Vysokých smluvních stran na jednu ze zmíněných stran.
ČLÁNEK 2.
Německo uznává historicky získané zájmy Ruska na Balkánském poloostrově, obzvláště jeho převládající a rozhodující vliv v Bulharsku a Východní Rumélii. Oba Domy se zavazují nedovolit žádnou územní změnu na tomto poloostrově bez vzájemné dohody a zabránit, pokud by k ní mělo dojít, jakékoliv změně statutu quo bez jejich souhlasu.
ČLÁNEK 3.
Oba Domy uznávají evropskou důležitost a vzájemnou závaznost principu uzavření Bosporu a Dardanel, založenou mezinárodními dohodami, potvrzenou smlouvami a potvrzenou deklarací druhého zplnomocněnce Ruska na Berlínském kongresu ze dne 12. července (Protokol 19).
Společně se budou starat o to, aby Turecko neučinilo žádnou výjimku z tohoto principu ve prospěch jakékoliv vlády propůjčením svého území v Úžinách agresorovi k vedení válečných operací.
V případě porušení tohoto principu, nebo aby bylo takovému porušení předejito, oba Domy informují Turecko, že se v takovém případě dostane do válečného stavu s poškozenou Stranou, a vzdává se tím výhody zajištění jeho územní nedotknutelnosti Berlínským kongresem.
ČLÁNEK 4.
Tato smlouva zůstane v platnosti po dobu tří let ode dne ratifikace.
ČLÁNEK 5.
Vysoké smluvní strany se zavazují udržovat existenci a obsah Smlouvy a k ní přiložených protokolů v tajnosti.
ČLÁNEK 6.
Tato Smlouva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny během dvou týdnů či dříve.
Na důkaz toho zmínění Zplnomocněnci podepsali tuto Smlouvu a připojili své pečetě.
Dáno v Berlíně, osmnáctého dne měsíce června, tisíc osm set osmdesát sedm.
hrabě Bismarck
Dodatkový protokol: Berlín, 18. června 1887
Jako doplnění Článků 2 a 3 tajné smlouvy z téhož data, dohodly se oba Domy na těchto bodech:
1. Německo, stejně jako v minulosti, bude podporovat Rusko ve snaze znovu ustavit řádnou a legitimní vládu v Bulharsku. Zavazuje se v žádném případě nesouhlasit s návratem prince Battenberga.
2. V případě že by Jeho Výsost císař ruský uznal za nutné zajistit úkol obrany vstupu do Černého moře za úkolem zajištění ruských zájmů, Německo se zavazuje udržovat benevolentní neutralitu a poskytnou morální a diplomatickou podporu opatřením, která Jeho Veličenstvo bude považovat za nezbytná aby střežil klíč ke Své říši.
3. Tento protokol tvoří neoddělitelnou součást Smlouvy uzavřené stejného dne v Berlíně a má stejnou váhu a platnost.
Na důkaz toho zmínění Zplnomocněnci podepsali tuto Smlouvu a připojili své pečetě.
Dáno v Berlíně, osmnáctého dne měsíce června, tisíc osm set osmdesát sedm.