Císařský Manifest
ze dne 20. října 1860
K Mým národům
Když jsem nastoupil na trůn Mých předkův, bylo mocnářství silnými bouřemi otřásáno.
Po skončení boje Mému citu otcovskému velice bolestného, nastala v Mých zemích, jakož téměř ve všech mocně otřesených zemích pevniny evropejské, předkem a nejprvé potřeba, aby se moc vládní toužeji v jedno spojila. Obecné dobré a bezpečnost většiny pokojných obyvatelů v mocnářství vyhledávaly toho, - rozčílené vášně a bolestné rozpomínání na dobu právě minulou činily, že nebylo lze, aby se dala volnost živlům, jenž teprv nedávno nepřátelsky proti sobě byli bojovali.
Chtěje zvěděti, čeho sobě rozličné země mocnářství Mého žádají a čeho potřebí mají, zřídil a svolal jsem patentem Mým, daným dne 5. března 1860 Mou rozmnoženou radu říšskou1).
Uváživ návrhy, touto radou říšskou Mi podané, měl jsem za příhodné, abych vydal dnešního dne a vyhlásil diplom, jak se mocnářství v příčině práva státního uspořádati, jaká práva a jaké postavení jedno každé království a jedna každá země míti, a jak svazek veškerého mocnářství, ale práva státního znovu zjištěn, upevněn a zastoupen býti má.
I konáním povinnost vladařskou, vykonávaje i slučuje rozpomínky Mých zemí a národů, jejich smýšlení o právě a práva od nich žádaná se skutečnými potřebami Mého mocnářství, a zůstavuje s plnou důvěrou Mým národům, aby dle dospělého poznání svého instituce Mnou dané nebo obnovené s vlasteneckou horlivostí zdárně vzdělávali a utvrzovali. Naději se blahého již rozkvětu od ochrany a milosti Všemohoucího, v jehož rukou jsou šťastné i nešťastné příhody knížat a národů, a kterýž Mé opravdové a svědomité péči otcovské požehnání svého neodepře.
Ve Vídni dne 20. října 1860
František Josef v. r.
1) Říšská rada přislíbená, v oktrojovné ústavě z března 1849 a ustavená v roce 1851, byla jedinou institucí udržující kontinuitu ústavy z roku 1849 s pozdějším ústavním vývojem v 60. letech 19. století. Až do roku 1861 fungovala jako poradní orgán panovníka. Patentem z 5. března 1860 byla vedle členů panovnického domu, říšských knížat a církevních hodnostářů rozšířena o 38 dočasných členů vybíraných z jednotlivých zemských sněmů