Patent
Františka Josefa Prvního
My František Josef První, z Boží milosti císař Rakouský, král Uherský a Český, král Lombardský a Benátský, Dalmatský, Charvátský, Slavonský, Haličský, Vladimiřský a Illyrský, král Jerusalemský atd.; arcivojvoda Rakouský; velkovojvoda Toskánský a Krakovský; vojvoda Lotarinský, Salcburský, Štyrský, Korutanský, Krajinský a Bukovinský; velkokníže Sedmihradský; markrabě Moravský; vojvoda Horno- a Dolno- Slezský, Modenský, Parmský, Piačenský a Quastalský, Osvětimský a Zátorský, Těšinský, Furlanský, Dubrovnický a Zaderský; knížecí hrabě Habsburský, Tyrolský, Kyburský, Gorický a Gradišťský; kníže Tridentský a Brixenský; markrabě Horno- a Dolno- Lužický a Istrianský; hrabě Hohenembský, Feldkirchský, Bregencký, Sonnenberský atd.; pán Terstský, Kotarský a na Slovinském krajišti; velkovojvoda vojvodství Srbského atd. atd.
Jakož se Nám vidělo, v diplomu Našem, pro uspořádání poměrů statoprávních mocnářství Našeho dne 20. října 18601) vydaném, dle pragmatické sankce a z plné moci Naší, Nám samým a taktéž Našim řádným nástupcům u vládě pro pravidlo, na tom se ustanoviti a naříditi, že právo, zákony dávati, je měniti a rušiti, jen společně se sněmy zemskými, potahmo s radou říšskou bude vykonáváno, a uvažujíce, že toto právo, aby se ve skutek uvedlo, jistého řádu a jisté formy u vykonávání zapotřebí má, prohlašujeme, nařizujeme a vědomo činíme, slyševše ministerskou radu Naši:
Čl. I
V příčině toho, jak bude složena rada říšská k zastupování říše ustanovená, a v příčině práva, diplomem Naším, daným dne 20. října 1860, jí zůstaveného, míti účastenství v zákonodárství, schvalujeme přiložený zákon o zastupování říše a propůjčujeme mu tímto u veškerých královstvích a zemích Našich moci základního zákona státního.
Čl. II
Co se týče Našich království Uherského, Charvátského a Slavonského, též Našeho velkoknížetství Sedmihradského, učinili jsme Naším ručním listem, daným dne 20. října 1860, již opatření náležitá, aby se předešlá zřízení zemská v srovnalosti s dotčeným diplomem Naším a v mezech v něm vyměřených obnovila.
Čl. III
Pro Naše království: České, Dalmatské, Haličské a Vladimiřské s vojvodstvími Osvětímským a Zátorským a s velkovojvodstvím Krakovským;
pro Naše arciknížetství: Rakouské pod Euží, a Rakouské nad Euží;
pro Naše vojvodství: Krajinské, a Bukovinské;
pro Naše markrabství: Moravské;
pro Naše vojvodství: Horno- a Dolnoslézské;
pro Naše markrabství Istrianské s knížecím hrabstvím Gorickým a Gradišťským a s městem Trstem i jeho okršlkem; a
pro zemi Vorarlberskou
vidí se Nám, aby práva a svobody veřejných stavů těchto království a zemí dle poměrů a potřeb nynějšího času se vyvinuly, přejinačily a s prospěchem veškerého mocnářství v srovnalost se uvedly, přiložená zřízení zemská a řády volení do sněmu schváliti, a propůjčujeme jednomu každému zřízení a řádu pro tu kterou zemi moci základního zákona státního.
Ježto jsme však v příčině toho, jak Naše království Dalmatské k Našim královstvím Charvátskému a Slavonskému dle práva státního postaveno bude, posud s konečnou platností nerozhodli, tedy zřízení zemské, kteréž jsme pro Naše království Dalmatské vydali, na ten čas ještě úplně ve skutek vejíti nemůže.
Čl. IV
Abychom statuty, patenty, danými dne 20. října 1860, pro naše vojvodství Štyrské, Korutánské a Salcburské, též pro Naše knížecí hrabství Tyrolské vydané, v srovnalost uvedli s těmi ustanoveními, ježto ve zřízeních zemských dnešního dne od Nás schválených co do pravidla položena jsou; abychom zastupitelstvím zemí výše jmenovaných oněch širších práv propůjčili, kteráž se nám vidělo povoliti zástupcům ostatních zemí korunních, abychom konečně nařízení Naše, dne 5. ledna r. 18612) v příčině práva volení do sněmu vydaná, také ve Štyrsku, Korutanech, Salcburku a Tyrolsku stejnou měrou ve skutek uvedli a statuty zemské již vydané rozšířili a přejinačily: vidělo se Nám, přiložená nová zřízení zemská pro Štyrsko, Korutany, Salcbursko a Tyrolsko schváliti.
Čl. V
Přikazujíce zaroveň v příčině Našeho království Lombardsko-Benátského Našemu ministrovi státnímu, aby Nám zřízení zemské na týchž základech založené v příhodnou dobu předložil, propůjčujeme prozatím kongregacím tohoto království, jakožto nynějšímu zastupitelstvu jeho, práva, aby ustanovený počet údův do rady říšské vyslaly.
Čl. VI
Ježto pak jednak předcházejícími zákony základními, jednak zřízeními dílem znovu zavedenými, dílem podlé nových zákonů základních udělanými základ statoprávních poměrů říše Naší pevně položen, a zvláště zastupitelstvo národů Našich náležitě rozděleno a účastenství jich v zákonodárství a ve správě uspořádáno jest - tedy tímto veškeré tyto zákony základní za zřízení říše Naší prohlašujeme, a chceme i budeme pod ochranou Boha všemohoucího tato slavně vyhlášená a zaslíbená pravidla netoliko sami nezvratně zachovávati a je držeti, nýbrž zavazujeme také Naše nástupce u vládě, aby je nezvratně zachovávali, je drželi a že tak učiní, také při nastoupení na trůn v manifestu, jejž v příčině toho vydají, slíbili. Projevujeme také tímto pevný úmysl, že jich budeme vší Naší mocí císařskou proti každému útoku hájiti a k tomu přihlížeti, aby je jeden každý zachovával a držel.
Čl. VII
Poroučíme, aby tento patent i se státními zákony základními o zastoupení říšském a zemském, prostředkem něho vyhlášenými ve spůsobě diplomu císařského byl vzdělán a v Našem archivě domovním, dvorském a státním uložen a chován, a taktéž aby časem svým v archivech Našich království a zemí uložen a chován byl zákon základní o zastoupení říšském kromě zvláštních zákonů základních pro jednu každou zemi ustanovených.
Dáno ve Vídni, hlavním a sídelním městě Našem dne dvadcátého šestého února léta tisícího osmistého šedesátého prvního, panování Našeho roku třináctého.
František Josef m. p. L. S.
Arcivojvoda Rainer m. p.
Rechberg m. p.
Mecséry m. p.
Degenfeld m. p.
Schmerling m. p.
Lasser m. p.
Szecsen m. p.
Plener m. p.
Wickenburg m. p.
Pratobevera m. p.
Z Nejvyššího nařízení
Svobodný pán Ransonnet v. r.
I. Příloha k č. 20
Základní zákon o zastupitelstvu říšském
§ 1
K zastupování říše ustanovena jest rada říšská.
Rada říšská skládá se ze sněmovny panské a ze sněmovny poslanců.
§ 2
Údy sněmovny panské jsou rodem zletilí princové císařského domu.
§ 3
Dědičnými údy sněmovny panské jsou zletilé hlavy zdejších rodů šlechtických, držením rozsáhlých statků vynikajících, kterýmž Císař Pán důstojenství dědičného rady říšského propůjčí.
§ 4
Údové sněmovny panské dle vysokého důstojenství církevního jsou arcibiskupové a takoví biskupové, jimž přísluší důstojenství knížecí.
§ 5
Císař Pán zůstavuje Sobě, povolati muže výtečné, kteří sobě o stát neb církev, o vědy neb umění zásluh dobyli, za údy doživotné do sněmovny panské.
§ 6
Do sněmovny poslanců přijde tři sta a čtyřidcet údů zvolených, a to v počtu pro jedno každé království a jednu každou zemi tímto spůsobem vyměřeném:
pro království Uherské pět a osmdesát,
pro království České čtyři a padesát,
pro království Lombardsko-Benátské dvadcet,
pro království Dalmatské pět,
pro království Charvátské a Slavonské devět
pro království Haličské a Vladimířské s vojvodstvími Osvětímským a Zátorským a s velkovojvodstvím Krakovským osm a třidcet,
pro arcivojvodství Rakouské pod Enží osmnáct,
pro arcivojvodství Rakouské nad Enží deset,
pro vojvodství Salcburské tři,
pro vojvodství Štyrské třináct,
pro vojvodství Korutanské pět,
pro vojvodství Krajinské šest,
pro vojvodství Bukovinské pět,
pro velkoknížetství Sedmihradské šest a dvadcet,
pro markrabství Moravské dva a dvadcet,
pro vojvodství Horno- a Dolnoslézské šest,
pro knížecí hrabství Tyrolské a Vorarlberské dvanáct,
pro markrabství Istrianské s knížecím hrabstvím Gorickým a Gradišťským a s městem Trstem a okršlkem Trstským šest.
§ 7
Údové pro každou zemi v počtu výše položeném ustanoveni budou od sněmu té země přímo zvoleni a do rady říšské posláni.
Volení údů sněmovny poslanecké konáno budiž absolutní většinou hlasů tím spůsobem, aby počet jich, dle zřízení zemských na jisté obvody, města a korporace vycházející, zvolil se z údů sněmu zemského, poslaných od týchž obvodů, týchž měst a korporací.
Nastaly-li by výjimkou případnosti takové, že by údové sněmovny poslanecké od sněmu vysláni býti nemohli, zůstavuje Sobě Císař Pán naříditi, aby byli přímo v obvodech, městech a korporacích zvoleni.
§ 8
Císař pán pojmenuje presidenta a vicepresidenta z údů každé sněmovny.
Ostatní funkcionáře zvolí sobě každá sněmovna sama.
§ 9
Rada říšská bude od Císaře každý rok svolána.
§ 10
Moc a působnost veškeré rady říšské vztahuje se dle článku II císařského diplomu, daného dne 20. října 1860, ku všelikým věcem zákonodárským, ježto se týkají práv, povinností a záležitostí čili interesů, všem královstvím a zemím společných.
Takové věci jsou jmenovitě:
a) Veškeré záležitosti, ježto se vztahují ke spůsobu, i ke spořádání povinnosti vojenské;
b) záležitosti všeliké, ježto se týkají uspořádání peněžnictví, úvěru, mince a bankovnictví cedulního, cel a obchodu, též pravidel poštovnictví, železnic a telegrafů;
c) všeliké záležitosti, týkající se financí říšských vůbec; zvláště předchozí rozpočty hospodářství státního, zkoušení závěr počtů státních a resultátů hospodaření s financemi, zaváděni nových výpůjček, konvertování nynějších dluhů státních, prodávání, zjinačování aneb zavazování nemovitého jmění státního, zvyšování zavedených již daní, dávek a důchodků a zavádění nových.
Daně, dávky a důchodky vybírány budou dle zákonů posavadních dotud, pokud nebudou zákonové tito spůsobem zřízení změněny.
Dluh státní postaven jest pod kontrolou rady říšské.
§ 11
Věci zákonodárské, ježto mají veškerá království a veškeré země, vyjímajíc země koruny Uherské, společně, náležejí do III článku diplomu, daného dne 20. října 1860, k působnosti rady říšské dle zřízení vyměřené, aniž se do ní přivezmou údové ze zemí koruny Uherské.
K působnosti téže užší rady říšské náležejí tedy, vyjímajíc věci v § 10 vypočtené, všeliké věci, zákonodárství se týkající, ježto dle zřízení zemských nejsou výslovně zůstaveny sněmům zemským v užší radě říšské zastoupeným.
Totéž platí také o věcech sněmům zemským zůstavených tehda, když ten který sněm navrhne, aby se o nich jednalo společně.
Vzešla-li by pochybnost nějaká s strany kompetence užší rady říšské ve společných věcech zákonodárských naproti kompetenci toho neb onoho sněmu zemského v užší radě říšské zastoupeného, rozhodne v tom k návrhu užší rady říšské Císař.
§ 12
Návrhové k zákonům předkládají se od vlády radě říšské.
Také radě říšské přísluší, navrhovati zákony u věcech k působnosti její náležitých (§§ 10 a 11). Ke každému takovému zákonu potřebí, aby se shodovaly v příčině jeho obě sněmovny a aby došel potvrzení císařského.
§ 13
Bylo-li by v tom čase, když rada říšská není shromážděna, potřebí, aby se v některé věci k působnosti její náležitě učinilo nějaké pilné opatření, jest ministerium povinno, radě říšské nejprvé příští vyložiti příčiny takového opatření a připomenouti, jaký mělo účinek.
§ 14
Aby usnešení veškeré a potahmo užší rady říšské bylo platné, potřebí v každé sněmovně absolutní většiny hlasů údů přítomných.
K návrhu, aby v tomto zákoně základním stala se nějaká změna, potřebí v obojí sněmovně většiny alespoň dvou třetin hlasů.
§ 15
Údům sněmovny poslanecké není dovoleno, přijímati od svých voličů nějaké instrukce.
§ 16
Všichni údové rady říšské mají právo hlasovací vykonávati osobně.
§ 17
Funkce údů sněmovny poslanecké z některé země vyslaných pomine toho dne, když se sejde nový sněm zemský.
Údové tito mohou však zase do sněmovny poslanecké zvoleni býti.
Sejde-li některý úd sněmovny poslanecké smrtí, pozbude-li spůsobilosti osobní, anebo nemůže-li pro nějakou překážku trvalou býti údem rady říšské, má se nové zvolení předsevzíti.
§ 18
Odročení rady říšské a rozpuštění sněmovny poslanců stane se z nařízení Císařova. Byla-li sněmovna tato rozpuštěna, voleno budiž znovu dle § 7.
§ 19
Ministrové, kancléři dvorští a správcové úřadů centrálních mají právo, u všech poradách účastenství míti a návrhy předložené buď osobně nebo skrze vyslaného svého zastupovati.
Oni mají slyšeni býti, kdykoliv za to požádají.
Právo spolu hlasovati, mají jen tehda, když jsou údy té neb oné sněmovny.
§ 20
Sedění obojí sněmovny rady říšské jsou veřejná.
Každá sněmovna má právo, ve zvláštních případnostech od veřejnosti upustiti, když za to požádá president nebo alespoň deset údů a když se sněmovna po odstranění posluchačstva na tom ustanoví.
§ 21
Jak se má v jednání a v jiných pracech předsejíti a jak mají obě sněmovny spolu obapolně a s jinými úřady si dopisovati a jednati, ustanoveno bude řádem jednacím.
Příloha II
Zřízení zemské a řád volení zemského v království Českém
Zřízení zemské
Kapitola první
O zastupitelstvu zemském vůbec
§ 1
Království České zastoupeno bude u věcech zemských sněmem zemským.
§ 2
Práva zastupitelstvu zemskému příslušná vykonávati bude buď sám sněm anebo výbor zemský.
§ 3
Sněm zemský skládati se bude ze dvou set jeden a čtyřiceti sněmovníků, totiž:
a) z knížete arcibiskupa Pražského a z biskupa Litoměřického, Králohradeckého a Budějovického;
b) z rektora magnifika vysokých škol Pražských, a
c) ze dvou set šest a třidceti zvolených poslanců, a to:
I. ze sedmdesáti poslanců z třídy držitelů velkých statkův;
II. ze sedm a osmdesáti poslanců měst a míst průmyslových v řádu volebním jmenovaných, i komor obchodnických a živnostnických;
III. z devět a sedmdesáti poslanců jiných obcí v království Českém.
§ 4
K řízení sněmu zemského pojmenuje Císař Pán z prostředku sněmu nejvyššího maršálka zemského a jeho náměstka.
§ 5
Širší ustanovení o tom, kdo má právo voliti a kdo může volen býti, jak budou poslanci rozděleni na okresy volicí, ježto se zříditi mají, a jak se má u volení předsejíti, obsažena jsou v řádu volebním pro království České.
§ 6
Doba úřadování, na kterou bude nejvyšší maršálek zemský a jeho náměstek jmenován, a na niž budou údové sněmu zemského zvoleni (doba sněmovní), vyměřuje se na šest let.
Zvolení poslanců do sněmu zemského nemůže od voličů odvoláno býti.
Po projití řádné doby sněmovní rozepíše se nové volení, a totéž učiní se, kdyby sněm byl rozpuštěn, aneb kdyby mezi tím některý poslanec vystoupil, smrtí sešel, nebo pozbyl spůsobilosti k volitelnosti náležité.
Předešlí údové sněmu zemského mohou zase voleni býti.
§ 7
Poslancům na sněm zemský zvoleným není dovoleno, instrukcí přijímati a oni mohou právo hlasovací jen osobně vykonávati.
§ 8
Sněm zemský scházeti se má k Nejvyššímu svolání krom zvláštních případností jednou v roce, a to v Praze, hlavním městě zemském, ač jestli Císař Pán jinak neustanoví.
§ 9
Poslanci, když vstoupí do sněmu zemského, mají v ruce nejvyššího maršálka zemského učiniti slib na místě přísahy, že chtějí Císaři Pánu věrní a Jeho poslušní býti, zákony zachovávati a své povinnosti svědomitě plniti.
§ 10
Nejvyššímu maršálku zemskému přísluší sněm zemský Císařem Pánem svolaný zahajovati, v něm předsedati a jednání říditi, též po skončených pracech aneb ke zvláštnímu nařízení Jeho Veličenství jej zavříti.
Císař Pán může sněm zemský i v řádné době sněmovní, každého času rozpustiti, a zaroveň naříditi, aby se znovu volilo.
§ 11
Výbor zemský, jakožto spravující a vykonávající orgán zastupitelstva zemského, skládati se bude z osmi přísedících z prostředka shromážděného sněmu zemského zvolených, jimž bude předsedati nejvyšší maršálek zemský. Zašla-li by mu nějaká překážka, pojmenuje nejvyšší maršálek zemský náměstka z výboru zemského, aby práce výboru řídil.
§ 12
Dva přísedící výboru zemského voleni budou z prostředka sněmu zemského od poslanců, zvolených od voličské třídy držitelů velkých statků (§ 3, I), dva budou voleni od poslanců, zvolených od voličské třídy měst a průmyslových míst i komor obchodnických a živnostnických (§ 3, II), a dva od poslanců, zvolených od voličské třídy obcí venkovských (§ 3, III).
Ostatní dva přísedící výboru zemského voleni budou každý zvlášť od veškerého shromážděného sněmu zemského z něho samého.
Každé takové volení koná se absolutní většinou hlasujících.
Není-li u volení prvním a druhém absolutní většiny hlasů, konáno budiž užší volení mezi těmi dvěma osobami, ježto u volení druhém obdrželi nejvíce hlasů.
Jsouli hlasové počtem sobě rovní, rozhodne los.
§ 13
Za každého přísedícího výboru zemského zvolí se náměstník tím spůsobem, jak uvedeno v paragrafu předešlém.
Sejde-li smrtí některý přísedící výboru zemského, když sněm není shromážděn, vystoupí-li z výboru, nebo nemůže-li po delší čas záležitosti výboru pro nějakou překážku spravovati, nastoupí na jeho místo náměstník, kterýž byl k tomu konci zvolen, aby jej zastupoval.
Jestli sněm zemský shromážděn, zvolí se na místo přísedícího, kterýž byl na dobro odpadl, jiný přísedící výboru zemského.
§ 14
Úřadování přísedících výboru zemského a jejich náměstníků trvá tak dlouho, jako úřadování sněmu zemského, kterýž je zvolil. Po skončení však doby sněmovní aneb byl-li sněm rozpuštěn, trvá úřadování přísedících dotud, až se z nového sněmu jiný výbor zřídí.
Vystoupí-li kdo ze sněmu, má to za účinek, že vystoupí zaroveň z výboru zemského.
§ 15
Přísedící výboru zemského jsou povinni, bydleti v Praze.
Každý přísedící obdrží roční náhradu z prostředkův zemských, kterou vyměří sněm, s výhradou schválení Císaře Pána.
Kapitola druhá
Jakou moc a působnost má zastupitelstvo zemské
I. Jakou moc a působnost má sněm zemský
§ 16
Sněm zemský jest ustanoven, aby spolu se přičiňoval k vykonávání moci zákonodárné dle toho, jak vyměřeno v diplomu císařském, daném dne 20. října 1860, zák. říšského č. 226, a jemu náleží, posílati čtyři a padesáte sněmovníků do sněmovny poslanců rady říšské, jakž ustanoveno v § 6 základního zákona o zastupitelstvu říšském.
Sněmovníci tito voleni buďte podle toho, jak nařízeno v § 7 základního zákona o zastupitelstvu říšském.
Kterak se údové sněmovny poslanců, jenž se zvoliti mají, rozdělí na jednotlivé obory, města a korporace, vyměřeno jest v dodavku k tomuto zřízení zemskému.
§ 17
Návrhové k zákonům týkajícím se záležitostí zemských, předkládají se od vlády sněmu zemskému
Také sněmu zemskému přísluší právo, navrhovati zákony o záležitostech zemských.
Ku každému zákonu zemskému jest potřebí, aby se shodovali Císař a sněm zemský.
Byl-li návrh, aby vydán byl zákon nějaký, od sněmu nebo od Císaře odvržen, nelze ho v též době zasedací znovu předkládati.
§ 18
Za zemské záležitosti pokládají se:
I. Všeliká nařízení, týkající se:
1. zeměvzdělání;
2. stavby veřejné, ježto se zapravuje z prostředků zemských;
3. ústavů dobročinných, z prostředků zemských nadaných;
4. rozpočtů předchozího a kladení počtů zemských, jak
a) co se dotýče příjmů zemských ze spravování majetnosti zemi náležité, ukládání daní na potřeby zemské a užívání úvěru zemského, tak i
b) co se dotýče vydání zemského, řádného i mimořádného.
II. Zevrubnější nařízení v mezech zákonů obecných, ježto se vztahují:
1. k záležitostem obecním;
2. k záležitostem církevním a školním;
3. ke konání přípřeže, a opatřování i ubytování vojska; konečně
III. nařizování o věcech, dobrého země neb potřeb zemských se týkajících, ježto zvláštními nařízeními zastupitelstvu zemskému k opatření se přikazují.
§ 19
Sněmu zemskému přísluší:
1. raditi se a návrhy činiti:
a) v příčině vyhlášených obecných zákonů a zřízení, jaký zvláštní účinek mají na dobro země, a
b) činiti návrhy, aby vydáni byli obecní zákonové a zavedla se zřízení obecná, jichž vyhledávají potřeba a blaho země;
2. Přísluší mu podávati návrhy o věcech všelikých, které chce vláda s ním v poradu vzíti.
§ 20
Sněmu zemskému náleží péči míti o zachování jmění stavovského (domestikálního) a jiné majetnosti země České, která jí buď hned původně náleží nebo jí byla oddána, též o zachování fondů a ústavů, zřízených neb chovaných z prostředků stavovských neb zemských.
K usnešení sněmovnímu, jímž se jmění základní čili kmenové má zciziti, nějakou stálou závadou stížiti nebo zastaviti, potřebí jest schválení císařského.
§ 21
Sněmu zemskému přísluší spravovati jmění domestikální a záležitosti úvěru zemského i dluhů zemských se týkající a míti péči o to, aby závazkové, kteréž v příčině toho země na sobě má, náležitě se plnili. Jemu přísluší spravovati fond zemský a fond vyvazovací království Českého a obraceti náležitě oba fondy k potřebám, k nimž dle zákona ustanoveny jsou.
§ 22
Sněmu zemskému přísluší raditi se a usnešení činiti o to, jak by se opatřily prostředky, jichž potřebí k vyplnění povinností jeho v příčině potřeb zemských, zachování majetnosti, fondů a ústavů zemských, pokud příjmy z jmění základního k tomu nestačí.
Sněm zemský má právo, ku potřebě této rozvrhovati a vybírati přirážky k přímým daním císařským až do desíti procent. K větším přirážkám k některé dani přímé aneb k jiným dávkám na zemi rozvrženým, potřebí schválení císařského.
§ 23
Jakou moc a působnost sněm zemský míti bude u věcech obecních, ustanoví se zákonem obecním aneb zvláštními statuty obecními.
§ 24
Zvláštními předpisy vyměří se také, jak se bude sněm zemský přičiňovati a jaké přihlížení bude míti u věcech, daní se týkajících, jmenovitě co se týče rozvrhování, vybírání a odvádění přímých daní císařských.
§ 25
Sněmu zemskému náleží, usnešení činiti o systemisování úřednictva a služebnictva, které se výboru zemskému přidá aneb pro spravování některých věcí zřídí, jakož i o systemisování platů tohoto úřednictva a služebnictva; též mu náleží ustanovovati, jakým spůsobem se má toto úřednictvo a služebnictvo jmenovati a disciplinárně k němu přikročovati, i jaké má míti platy na odpočinutí a platy zaopatřovací; kromě toho mu náleží vzdělati základy k instrukcím, ježto se úřednictvu dají v příčině vykonávání služby.
II. Jakou moc a působnost má výbor zemský
§ 26
Výboru zemskému přísluší péči míti o práce obyčejné, vztahující se ku správě majetnosti zemské a fondů, i ústavů zemských a říditi službu úředníků a služebníků pod ním postavených i přihlížeti k této službě.
On jest povinen činiti počet sněmu zemskému z prací těchto, i z toho, že uvedl ve skutek usnešení sněmu zemského, ježto se vykonati měla; a náleží mu bráti napřed v poradu návrhy k věcem zemským se vztahující ku potřebě sněmu zemského buď z uložení sněmu nebo samochtě.
§ 27
Výboru zemskému přísluší vykonávati práva podavací čili patronátní a presentační, ježto příslušela zemi nebo bývalým stavům zemským, též právo, navrhovati nebo jmenovati kandidáty k fundacím nebo stipendiím a právo, přijímati je do stavovských ústavů a zřízení.
§ 28
Výboru zemskému náleží zastupovati zemské zastupitelstvo u všelikých záležitostech právních.
V listinách, kteréž výbor zemský jménem zastupitelstva zemského vzdělá, má se nejvyšší maršálek zemský podepsati a má se k nim pečeť zemská přitisknouti.
§ 29
Výboru zemskému přísluší kromě toho spravovati všeliké jiné práce, které příslušely posavadnímu výboru stavovskému, pokud nebudou na jiné orgány přenešeny aneb pokud za příčinou okolností změněných nepřestanou.
§ 30
Výbor zemský má učiniti přípravy, jichž potřebí, aby sněm zemský sedění svá míti mohl, a má vyhledati, v dobrém spůsobu chovati a náležitě zříditi místnosti pro zastupitelstvo zemské a pro úřady a orgány přímo pod tímto zastupitelstvím postavené.
§ 31
Výboru zemskému přísluší zkoušeti průkazy poslanců nově do sněmu zemského vstupujících, že jsou řádně zvoleni a učiniti o tom zprávu ke sněmu zemskému, kterýž rozhodne, zdaliž se do sněmu připouštějí.
§ 32
Zevrubnější nařízení, které práce budou k výboru zemskému náležeti a jak se budou měti konati, bude v sobě obsahovati instrukce, již sněm zemský vydá; zevrubnější pak nařízení v příčině toho, jak se bude měti výbor zemský přičiňovati k věcem obecním a k věcem, týkajícím se daní císařských, dána budou zvláštními zákony, obecními a berničnými.
Kapitola třetí
Jak se mají práce spravovati a vyřizovati
§ 33
Sněm zemský, který se k řádnému svolání sejde, má o věcech k jeho působnosti náležitých v seděních rokovati a je vyřizovati.
Sedění nařizují se, zahajují a zavírají nejvyšším maršálkem zemským.
§ 34
Sedění sněmu zemského jest veřejné.
V případnostech zvláštních může se držeti sedění důvěrné, když buď předsedící za to požádá, nebo alespoň pět sněmovníků, a když po odstranění posluchačů sněm v to svolí.
§ 35
Věci, které se mají v poradu bráti, docházejí k sněmu zemskému:
a) buď co návrhy od vlády předložené nejvyšším maršálkem zemským;
b) nebo co návrhy, předložené od výboru zemského aneb od výboru zvláštního, ze sněmu zemského neb mezi sněmem k tomu konci zvoleného;
c) nebo co návrhy toho neb onoho sněmovníka.
Chtěl-li by sněmovník některý podati sněmu návrh o sobě, ježto by se nevztahoval k návrhu od vlády neb od nějakého výboru předloženému, má to prvé nejvyššímu maršálku zemskému písemně oznámiti, a návrh takový má se předkem ve výboru v poradu vzíti.
Učinil-li by kdo návrh o věcech, ježto nenáležejí k působnosti sněmu zemského, nemá ho nejvyšší maršálek zemský ku poradě připouštěti.
§ 36
Nejvyššímu maršálku zemskému přísluší ustanovovati, v kterém pořádku se věci v poradu bráti a vyřizovati mají.
Návrhy, které sněmu zemskému předloží vláda, mají se před všelikými jinými věcmi v poradu vzíti a vyříditi.
§ 37
Místodržící království Českého nebo komisaři od něho vyslaní mají právo, do sněmu přicházeti a každé chvíle slova se ujíti; hlasovati ale mohou jen tehda, když jsou údové sněmu zemského.
Bylo-li by v některém rokování toho potřebí nebo toho žádati, aby se do sněmu poslali někteří údové úřadů vládních, kteří by podali zprávy nějaké nebo nějaká vysvětlení, má se nejvyšší maršálek zemský v příčině toho obrátiti k představeným těchto úřadův.
§ 38
Aby sněm zemský mohl o něčem učiniti usnešení, potřebí, aby bylo pospolu více než polovice veškerých sněmovníků; aby pak usnešení bylo platné, potřebí absolutní většiny hlasů.
Jsouli hlasové počtem sobě rovní, budiž návrh v poradu vzatý pokládán za zavržený. Navrhlo-li by se, aby se učinila nějaká změna ve zřízení zemském, potřebí k usnešení o to, aby byly pospolu alespoň tři čtvrtiny sněmovníků a aby k tomu alespoň dvě třetiny jich přivolily.
§ 39
Vůbec hlasuje se ústně; pakli by se ale předsedícímu vidělo, může se také hlasovati tím, že sněmovníci vstanou nebo zůstanou seděti.
Volení neb obsazování koná se cedulemi hlasovacími.
§ 40
Jednání sněmu zemského budiž prostředkem místodržícího Jeho Veličenství v známost uvedeno a protokol o seděních k němu přiložen.
Jakým spůsobem se jednání sněmovní má v obecnost uvésti, ustanoví sněm.
§ 41
Sněmu zemskému není dovoleno, s nižádným zastupitelstvem jiných zemí korunních sobě dopisovati, ani vyhlašování jakých koli od sebe vydávati. Též není dovoleno, deputací do shromážděného sněmu zemského připouštěti, žádosti pak může sněm přijímati jen tehda, když se mu podají skrze některého sněmovníka. Deputace ze sněmu zemského k Nejvyššímu dvoru císařskému mohou se posílati jen tehda, když k tomu Císař Pán prvé přivolí.
§ 42
Výbor zemský má práce k němu přikázané v poradách kolegiálních na potaz bráti a je vyřizovati.
Aby usnešení výboru zemského bylo platné, potřebí, aby alespoň pět přísedících bylo pospolu.
Shledal-li by nejvyšší maršálek zemský, že usnešení výboru zemského se příčí obecnému dobrému nebo zákonům, má právo a jest povinen učiniti, aby nebylo vykonáno, a má to neprodleně prostředkem místodržícího na Nejvyšším místě oznámiti, aby Jeho Veličenství v tom rozhodl.
§ 43
Výbor zemský může si dopisovati jen se sněmem, z něhož byl zvolen a může od sebe vydávati jen ohlášení v příčině věcí jemu ku správě svěřených.
Deputací nemůže výbor zemský přijímati.
Řád volení
I. O okresích volicích a o místech, v kterých se voliti má
§ 1
V příčině volení poslanců z třídy držitelů velkých statkův jest veškeré království České jediným okresem volicím.
Volení koná se v Praze, hlavním městě zemském.
§ 2
Voličové poslanců z třídy držitelů velkých statků dělí se na dva sbory volicí, z nichž jeden činí držitelé statků, do desk zemských neb lenních vložených a svazkem fideikomisním zavazených, kteří mají právo voliti, druhý pak činí všechni ostatní držitelé velkých statků, kteří mají právo do sněmu voliti.
Volicímu sboru držitelů statků fideikomisních přísluší voliti šestnáct poslanců, volicímu sboru ostatních držitelů velkých statků náleží voliti poslanců čtyři a padesát.
§ 3
V příčině volení poslanců měst a průmyslových míst činí:
hlavní město zemské Praha pět okresů volicích;
tato města činí každé o sobě jeden okres volicí:
a) Liberec s Kristianštatem,
b) Plzeň,
c) Budějovice,
d) Cheb,
e) Kutná Hora,
f) Česká Lípa,
g) Rumburk,
h) Písek,
i) Karlín,
k) Smíchov;
města níže položená činí vždy dohromady jeden okres volicí:
l) Jilové, Vyšehrad, Kostelec nad Černými lesy a Benešov;
m) Mělník, Brandýs nad Labem a Roudnice;
n) Příbram a Březová hora;
o) Slané, Louny a Rakovník;
p) Hořovice, Beroun, Radnice a Rokycany;
q) Krumlov, Kaplice, Nové hrady a Vyšebrod;
r) Třeboň, Lišov a Týn nad Vltavou;
s) Jindřichův Hradec a Bystřice;
t) Mladá Boleslav a Nymburk;
u) Mnichovo Hradiště, Turnov a Bílá voda;
v) Fridland, Neuštadt a Chrastava;
w) Jablonec, Hodkovice a Smržovka;
x) Kolín, Poděbrady a Kouřím;
y) Čáslav, Chotěboř a Golčův Jeníkov;
z) Německý Brod, Polná a Humpolec;
aa) Chrudím a Heřmanův Městec;
bb) Pardubice, Chlumec a Holice;
cc) Vysoké Mýto, Skutce a Hlinsko;
dd) Litomyšl a Polička;
ee) Landškroun, Ústí nad Orlicí a Česká Třebová;
ff) Asch a Rossbach;
gg) Kraslice, Neydek a Schönbach;
hh) Wildštein, Kinšperk a Haslov;
ii) Karlovy Vary a Jáchimov;
kk) Planá, Tachov, Stříbro a Sandov;
ll) Loket, Slavkov, Schönfeld a Bečov;
mm) Jičín a Nový Bydžov;
nn) Lomnice, Nová Paka a Sobotka;
oo) Vrchlabí, Lanov a Hostinné;
pp) Roketnice a Jilemnice;
qq) Trutnov, Broumov a Police;
rr) Hradec Králové, Jaroměř a Josefov;
ss) Dvůr Králové, Náchod a Hořice;
tt) Rychnov, Žamberk, Kostelec nad Orlicí a Dobruška;
uu) Litoměřice a Lovosice;
vv) Teplice a Ústí nad Labem;
ww) Děčín, Podmokly, Česká Kamenice a Chribská;
xx) Cvikov a Mimoň;
yy) Hajda, Kamenná Šenava, Plottendorf a Parchen;
zz) Šluknov, Ehrenberk a Hanšpach;
aaa) Warnsdorf, Franzenstál Starý a Nový, Floriansdorf a Karlsdorf;
bbb) Mikulášovice, Zeidlery a Krásná Lípa;
ccc) Starý Georgswald a Königswald;
ddd) Klatovy a Domažlice;
eee) Strakonice, Sušice a Vodňany;
fff) Wimberk, Prachatice a Voláry;
ggg) Most, Bilina a Horní Litvínov;
hhh) Žatec a Kadaň;
iii) Chomutov, Weipert a Přísečnice;
kkk) Tábor, Kamenice a Pelhřimov.
Za volicí okresy města Prahy o sobě prohlašuje se patero okresů volicích, ježto ustanoveny jsou statutem obecním tohoto města, daným dne 27. dubna 1850, v § 44.
§ 4
Praha, hlavní město zemské a města, ježto sama o sobě činí okres volicí, jsou zaroveň místy volicími těchto okresů.
V okresích volicích, ježto složeny jsou ze dvou neb z více měst a průmyslových míst, jest místem volicím každého okresu ono místo, kteréž v předešlém paragrafu tu, kde se ustanovuje každý okres volicí, první jest položeno.
§ 5
V každém z pěti okresů volicích města Prahy voleno budiž po dvou poslancích, v městě Liberci s Christianštadtem voleni buďtež tři poslanci, a v každém z ostatních osm a padesáti okresů volicích v § 3 ustanovených voleno buď po jednom poslanci. Všichni ti, kdož mají v každém městském okresu volicím právo voliti, činí jeden sbor volicí.
§ 6
Komory obchodnické a živnostnické v Praze a Liberci, volzež každá po čtyřech poslancích do sněmu zemského, komora Chebská voliž tři a komory Plzeňská a Budějovická každá po dvou.
V kterémžto volení mají údové a náměstníci jedné každé komory činiti sbor volicí.
§ 7
V příčině volení poslanců obcí venkovských činí tito okresové političtí vždy dohromady jeden okres volicí;
1. Okresové Smíchovský, Zbraslavský, Berounský a Unhošťský, činí dohromady jeden okres;
2. Okresové Karlínský a Brandýský, dohromady jeden okres;
3. Okresové Jílovský a Řičanský, dohromady jeden okres;
4. Okresové Rakovnický, Křivoklátský, Novostrašecký a Lounský, dohromady jeden okres;
5. Okresové Slanský, Velvarský a Libochovický, dohromady jeden okres;
6. Okresové Mělnický a Roudnický, dohromady jeden okres;
7. Okresové Příbramský a Dobříšský, dohromady jeden okres;
8. Okresové Hořovický a Zbirovský, dohromady jeden okres;
9. Okresové Černokostelecký a Českobrodský, dohromady jeden okres;
10. Okresové Budějovický, Lišovský, Svinenský, Hlubocký a Týnský nad Vltavou, dohromady jeden okres;
11. Okresové Krumlovský, Chvalšinský a Plánský, dohromady jeden okres;
12. Okresové Kaplický, Novohradský a Vyšebrodský, dohromady jeden okres;
13. Okresové Jindřicho-Hradecký, Lomnický, Třeboňský a Novobystřický, dohromady jeden okres;
14. Okresové Mladoboleslavský, Hradišťský a Bělský, dohromady jeden okres;
15. Okresové Nymburský a Benátský, dohromady jeden okres;
16. Okresové Liberecký, Jablonecký a Tanwaldský, dohromady jeden okres;
17. Okres Fridlandský činí o sobě jeden okres volicí;
18. Okresové Jablonecký a Chrastavský, dohromady jeden okres;
19. Okresové Turnovský a Českodubský, dohromady jeden okres;
20. Okresové Dubský a Štětský, dohromady jeden okres;
21. Okresové Kutnohorský a Čáslavský, dohromady jeden okres;
22. Okresové Ledečský a Dolnokralovický, dohromady jeden okres;
23. Okresové Německobrodský, Humpolecký, Polenský a Přibyslavský, dohromady jeden okres;
24. Okresové Chotěbořský a Habrovský, dohromady jeden okres;
25. Okresové Kolínský, Kouřímský a Uhlířskojanovický, dohromady jeden okres;
26. Okresové Poděbradský a Kraloměstský, dohromady jeden okres;
27. Okresové Chrudímský a Nasavrský, dohromady jeden okres;
28. Okresové Vysokomýtský, Skutečský a Hlinecký, dohromady jeden okres;
29. Okresové Litomyšlský a Poličský, dohromady jeden okres;
30. Okresové Landškrounský a Ústecký nad Orlicí, dohromady jeden okres;
31. Okresové Pardubický, Holický a Přeloučský, dohromady jeden okres;
32. Okresové Chebský, Wildšteinský a Ašský, dohromady jeden okres;
33. Okresové Falkenovský a Kinžvartský, dohromady jeden okres;
34. Okresové Plánský, Teplský a Bezdružický, dohromady jeden okres;
35. Okresové Tachovský a Přimdský, dohromady jeden okres;
36. Okresové Karlovarský, Loketský a Bečovský, dohromady jeden okres;
37. Okresové Žlutický a Bochovský, dohromady jeden okres volicí;
38. Okresové Kraslický a Neydecký, dohromady jeden okres;
39. Okresové Jáchimovský a Blatenský, dohromady jeden okres;
40. Okresové Jičínský, Lomnický, Sobotecký a Libaňský, dohromady jeden okres;
41. Okresové Trutnovský, Hostinský, Maršovský a Šaclířský, dohromady jeden okres;
42. Okresové Hořický a Novopacký, dohromady jeden okres;
43. Okresové Vrchlabský, Roketnický a Jilemnický, dohromady jeden okres;
44. Okresové Novobydžovský a Chlumecký, dohromady jeden okres;
45. Okresové Semilský a Železnobrodský, dohromady jeden okres;
46. Okresové Králohradecký a Nechanický, dohromady jeden okres;
47. Okresové Králodvorský a Jaroměřský, dohromady jeden okres;
48. Okresové Broumovský a Poličský, dohromady jeden okres;
49. Okresové Rychnovský a Kostelecký nad Orlicí, dohromady jeden okres;
50. Okresové Žamberecký a Králický, dohromady jeden okres;
51. Okresové Novoměstský nad Metují, Náchodský a Dobrušský, dohromady jeden okres;
52. Okresové Litoměřický, Lovosický a Ústecký, dohromady jeden okres;
53. Okresové Českolipský, Mimoňský, Hajdský a Cvikovský, dohromady jeden okres;
54. Okresové Děčínský, Benešovský a Českokamenický, dohromady jeden okres;
55. Okresové Ústecký nad Labem a Chabařovský, dohromady jeden okres;
56. Okresové Šluknovský a Hanšpašský, dohromady jeden okres;
57. Okresové Rumburský a Warnsdorfský, dohromady jeden okresů;
58. Okresové Teplický, Duchcovský a Bilinský, dohromady jeden okres;
59. Okresové Plzeňský, Touškovský, Stříbrský a Stodský, dohromady jeden okres;
60. Okresové Rokycanský a Blovický, dohromady jeden okres;
61. Okresové Kralovický a Manětínský, dohromady jeden okres;
62. Okresové Klatovský, Planický a Nyrský, dohromady jeden okres;
63. Okresové Přeštický a Nepomucký, dohromady jeden okres;
64. Okresové Horšovtýnský, Hostounský a Ronšperský, dohromady jeden okres;
65. Okresové Domažlický a Kdynský, dohromady jeden okres;
66. Okresové Písecký a Vodňanský, dohromady jeden okres;
67. Okresové Strakonický a Horažďovický, dohromady jeden okres;
68. Okresové Březnický, Blatenský a Mirovický, dohromady jeden okres;
69. Okresové Prachatický a Netolický, dohromady jeden okres;
70. Okresové Sušický a Kašperskohorský, dohromady jeden okres;
71. Okresové Vimberský a Volynský, dohromady jeden okres;
72. Okresové Žatecký, Postoloprtský, Chomoutovský, Bastianberský, Podbořanský a Jesenický, dohromady jeden okres volicí;
73. Okresové Kadaňský, Přísečnický a Doupovský, dohromady jeden okres;
74. Okresové Mostecký, Kateřinohorský a Jirkovský, dohromady jeden okres;
75. Okresové Táborský, Mladovožický, Soběslavský a Veselský, dohromady jeden okres;
76. Okresové Milevský, Sedlecký a Bechynský, dohromady jeden okres;
77. Okresové Pelhřimovský, Pacovský, Kamenický a Počátecký, dohromady jeden okres;
78. Okresové Benešovský, Neveklovský a Vlašímský, dohromady jeden okres;
79. Okresové Votický a Sedlčanský, dohromady jeden okres volicí.
§ 8
V každém okresu volicím k volení poslanců obcí venkovských zřízeném jest místem volicím sídlo politického okresního úřadu onoho okresu politického, kterýž jest v § 7 tu, kde se ustanovuje každý okres volicí, první jmenován.
§ 9
Každý z okresů volicích v § 7 jmenovaných voliti má jednoho poslance.
Volitelé všech obcí, ležících v jednom okresu volicím (vyjímajíc města a průmyslová místa, ježto dle § 3 mají právo poslance voliti), činí jeden sbor volicí.
II. O právu volicím a o volitelnosti
§ 10
Poslanci voličské třídy velkých statkářův voleni buďtež přímo od držitelů statkův do desk zemských nebo manských vložených, z nichž se ročně platí alespoň dvě stě padesát zlatých císařských daní reálních (vyjímajíc přirážku na válku), Kteřížto držitelové statků mají býti zletilí a mají příslušeti k rakouskému svazku státnímu.
§ 11
Jestli statek do desk zemských nebo manských vložený, který přináší s sebou právo do sněmu voliti, v držení několika držitelů, může jen ten z nich do sněmu voliti, kohož ostatní k tomu zmocní.
Jestli kdo v držení dvou nebo více statků do desk zemských nebo manských vložených, z nichž se ročně dohromady platí alespoň dvě stě padesát zlatých císařských daní reálních (vyjímajíc přirážku na válku), má taktéž právo do sněmu voliti.
§ 12
Jestli v držení statku do desk zemských nebo manských vloženého, který přináší s sebou právo do sněmu voliti, korporace neb společnost nějaká, přísluší právo voličské vykonávati tomu, kdo dle zákona nebo dle pravidel společenských jest ustanoven, aby korporaci nebo společnost zastupoval u věcech vnějších.
Jestli obec v držení nějakého statku do desk zemských nebo manských vloženého, právo volicí s sebou přinášejícího, nemůže co obec práva tohoto vykonávati.
§ 13
Poslancové měst a průmyslových míst v § 3 jmenovaných voleni buďtež přímo ode všech občanů, kteří dle zvláštního statutu obecního nebo dle zákona obecního, vydaného dne 17. března 1849 (č. 170 zákonníka říšského) mají právo, voliti obecní zastupitelstvo měst a průmyslových míst okres volicí činících, a to
a) v hlavním městě Pražském od těch, kteří náleží do prvního a druhého sboru volícího;
b) v jiných městech a průmyslových místech, v nichž jsou tři sborové volicí, od těch, kteří náležejí do prvního a druhého sboru, a od těch ze sboru třetího, kteří platí alespoň deset zlatých přímé daně;
c) v obcích, které mají méně než tři sbory volicí, od prvních dvou třetin všech voličů obecních, postavených po sobě dle velikosti daně přímé, již ročně platí. Po těchto voličích přijdou ti, kdož dle osobní své vlastnosti mají právo, zastupitelstvo v obci voliti.
§ 14
Poslanci obcí venkovských voleni buďtež do sněmu skrze zvolené volitele.
Každá obec k okresu volicímu náležitá zvol na každých pět set obyvatelů jednoho volitele, Zbude-li, když se obyvatelstvo dělí pěti sty, rešt, činící dvě stě padesát nebo více, pokládán buď rešt takový za pět set; zbude-li ale rešt menší, než dvě stě padesát, budiž takový rešt pominut.
Malé obce, ježto mají měně pěti set obyvatelů, voltež po jednom voliteli.
§ 15
Volitelé každé obce voleni buďtež od občanů, kteří dle zákona obecního, daného dne 17. března 1847 (č. 170 zákonníka říšského) mají právo voliti zastupitelstvo obecní, a to:
a) jsouli v obci tři sborové volicí, od těch občanů, kteří činí sbor první a druhý, a
b) jestli v obci méně sborů volicích nežli tři, od dvou prvních třetin všech voličů obecních, postavených po sobě dle velikosti daně přímé, již ročně platí.
Po těchto voličích přijdou ti, kdož dle osobní své vlastnosti mají právo, zastupitelstvo v obci voliti.
§ 16
Každý volič může právo své toliko v jednom okresu volicím vykonati, a kromě zvláštních případností jen osobně.
Výjimkou mohou voliči z třídy držitelů velkých statků své právo hlasovací skrze plnomocníka vykonávati. Potřeba však, aby plnomocník takový měl právo, v třídě velkých statkářů voliti, a on může jen jednoho voliče zastupovati.
Kdo má právo voliti v třídě držitelů velkých statků, nemůže voliti v okresu volicím obou ostatných tříd voličských, a kdo má právo, voliti v okresu volicím měst a průmyslových míst v § 3 jmenovaných, nemůže voliti v obcích venkovských.
Jestli volič z voličské třídy měst a průmyslových míst a obcí venkovských údem několika obcí, může právo své vykonávati jenom v té obci, v které řádně bydlí.
§ 17
Za poslance do sněmu zemského může volen býti každý, kdo:
a) jest občanem rakouským;
b) kdo má třicet let věku svého;
c) kdo jest v úplném požívání práv občanských, a
d) kdo má dle předešlých §§ 10 až do 15 právo, voliti poslance do sněmu zemského v některé třídě voličské v zemi, totiž buď ve třídě držitelů velkých statků, nebo ve třídě měst a průmyslových míst, anebo ve třídě obcí venkovských.
Co tuto uvedeno, toho potřebí také, aby kdo mohl volen býti za poslance komory obchodnické a živnostnické.
§ 18
Do sněmu zemského nemohou voliti, aniž mohou do něho voleni býti:
a) ti, kdož pro nějaký zločin nebo přečin, nebo pro přestupek ze zištnosti spáchaný nebo proti veřejné mravopočestnosti směřující byli vinni nalezeni, nebo pro některý zločin aneb přečin, anebo pro přestupek ze zištnosti spáchaný z nedostatečnosti průvodů z obžalování byli propuštěni;
b) ti, kdož pro některý čin trestný pod lit. a) jmenovaný byli u vyšetřování vzati, pokud toto vyšetřování trvá, a
c) ti, o jichž jmění byl konkurs prohlášen nebo řízení narovnavací zavedeno, pokud řízení konkursní nebo narovnavací trvá, a po skončeném řízení, když v něm nebyli nalezeni nevinni.
III. O rozepisování volby a o přípravách k ní
§ 19
Vyzvání, aby se volili poslanci do sněmu, učiní se vůbec vynešením, vydaným od místodržícího, v němž se má položiti den, kterého se volba v místech tímto řádem ustanoveným má konati.
Den k volení má se vyměřiti tak, aby do něho všechny přípravy, jichž potřebí, mohly býti dokonány.
§ 20
Rozepsání volby obecné do sněmu zemského má se učiniti tím spůsobem, aby se nejprvé volili poslancové obcí venkovských, potom poslancové měst a průmyslových míst i komor obchodnických a živnostnických a konečně poslancové držitelů velkých statků, a aby se volení poslanců každé z obou prvnějších tříd volicích předsevzalo v celé zemi v tentýž den.
§ 21
Rozepsání volby obecné oznámeno budiž ve všech obcích království Českého novinami zemskými a plakáty.
Rozepsání volby zvláštní vyhlášeno budiž, když se mají voliti poslanci z třídy držitelů velkých statkův, novinami zemskými; když ale se mají voliti poslanci z třídy měst a průmyslových míst a z třídy obcí venkovských, budiž to vyhlášeno plakáty v těch obcích, z kterých se skládá okres volicí.
§ 22
Všichni ti, kteří dle tohoto řádu volení činí sbor volicí, zapsáni buďte ve zvláštní seznam.
Seznam voličů každého sboru volicího budiž od orgánu, jenž je ustanoven, aby jej vzdělal, v evidenci chován a ku potřebě při volení ve dvou stejně znějících exemplářích sepsán.
§ 23
Seznam voličů obojího volicího sboru držitelů velkých statkův budiž od místodržícího vzdělán, novinami zemskými vyhlášen a v tomto vyhlášení lhůta čtrnáctidenní k reklamacím položena, kteráž se má ode dne vyhlášení počítati. Podal-li by kdo reklamaci, když tato lhůta již prošla, budiž za opozdilou pokládána a odvržena.
§ 24
Zdaliž jest příčiny k reklamaci, buď že někdo byl do seznamu zapsán, kdo nemá práva voliti, aneb že byl někdo pominut, kdo má k tomu právo, anebo zdali příčiny k reklamaci není, pÅ