Nejstarší syn Františka I. Ferdinand byl fyzicky slabý a trpěl nemocemi (často se opakující epileptické záchvaty byly důvodem chmurných předpovědí lékařů, kteří varovali před možností jeho předčasného skonu), ale ještě horší byl jeho stav duševní - genetická degenerace habsburského rodu způsobená častými příbuzenskými sňatky si na něm vbrala svou největší daň, nebyl absolutně způsobilý k vládě.
Uvažovalo se o tom, že by se v rozporu s principem legitimity stal rakouským císařem jeho mladší bratr František Karel, který byl podobnými problémy postižen také, ale v menší míře. Nakonec především díky Metternichovi, který dynastický princip prosazoval, neboť byl v souladu se základními principy vládní filosofie posledních desetiletí, které sám pomáhal tvořit, bylo rozhodnuto, že se titulárním císařem stane Ferdinand zvaný Dobrotivý. Ve skutečosti za něj ovšem vládlo kolegium rádců v čele právě s Metternichem.
Tematické okruhy:Vývoj českého státu |