Dvory Rakouska-Uherska, Německa a Ruska, prodchnuty společnou touhou upevnit všeobecný mír ujednáním majícím za účel zajistit defenzivní pozice jejich států, dospěly k dohodě v jistých otázkách [...]
Za tímto účelem se tyto tři Dvory [...] dohodly na následujících Článcích:
ČLÁNEK 1
V případě, že by se jedna z Vysokých smluvních stran ocitla ve válce se čtvrtou Mocností, zbylé dvě zachovají vzhledem k ní benevolentní neutralitu a vyvinou veškeré úsilí, aby konflikt lokalizovaly.
Toto ustanovení se vztahuje i na válku jedné ze stran proti Turecku, avšak pouze v případě, kdy došlo k předchozí dohodě tří Dvorů o cílech této války.
V případě, kdy by jedna z nich získala větší podporu jednoho ze svých dvou spojenců [než jen blahovolnou neutralitu], ustanovení tohoto článku zůstávají závazná pro třetí Stranu.
ČLÁNEK 2.
Rusko, ve shodě s Německem, deklaruje své pevné odhodlání respektovat zájmy vycházející z nové pozice Rakouska-Uherska získané na Berlínském kongresu.
Tři Dvory, toužíc vyhnout se jakýmkoliv neshodám, se zavazují brát vzájemně ohledy na své zájmy na Balkánském poloostrově. Dále si vzájemně slibují, že jakákoliv modifikace územního statutu quo v evropské části Turecka může být dosažena jen na základě jejich vzájemné shody.
Aby byla dohoda na tomto Článku, jejíž všechny varianty není možno předvídat, usnadněna, tři Dvory zaznamenají od nynějška do protokolu přiloženého k této smlouvě body, o nichž bylo již dosaženo principiální shody.
ČLÁNEK 3.
Oba Domy uznávají evropskou důležitost a vzájemnou závaznost principu uzavření Bosporu a Dardanel, založenou mezinárodními dohodami, potvrzenou smlouvami a potvrzenou deklarací druhého zplnomocněnce Ruska na Berlínském kongresu ze dne 12. července (Protokol 19).
Společně se budou starat o to, aby Turecko neučinilo žádnou výjimku z tohoto principu ve prospěch jakékoliv vlády propůjčením svého území v Úžinách agresorovi k vedení válečných operací.
V případě porušení tohoto principu, nebo aby bylo takovému porušení předejito, oba Domy informují Turecko, že se v takovém případě dostane do válečného stavu s poškozenou Stranou, a vzdává se tím výhody zajištění jeho územní nedotknutelnosti Berlínským kongresem.
ČLÁNEK 4.
Tato Smlouva zůstane v platnosti po dobu tří let ode dne ratifikace.
ČLÁNEK 5.
Vysoké smluvní strany se zavazují udržovat existenci a obsah Smlouvy a k ní přiložených protokolů v tajnosti.
ČLÁNEK 6.
Tato Smlouva nahrazuje tajné dohody uzavřené mezi Rakouskem-Uherskem a Ruskem a mezi Německem a Ruskem v roce 1873 [...]
Szechenyi
v. Bismarck
Sabouroff
Protokol, 18. června 1881:
1. Bosna a Hercegovina. Rakousko-Uhersko si vyhrazuje právo anektovat tyto provincie v okamžik, kdy uzná za vhodné.
2. Sandžak a Novibazar. Deklarace uzavřená rakousko-uherským a ruským zmocněncem na Berlínském kongresu s datem 13./1. července 1878 zůstává v platnosti.
3. Východní Rumélie. Tři Mocnosti uznávají možnost okupace Východní Rumélie nebo Balkánu jako celku za účelem zachování všeobecného míru. V případě, že by k tomu došlo, vyvinou veškeré úsilí, aby z takového podniku Portu vyloučily, předpokládaje, že Bulharsko a Východní Rumélie se zdrží provokací Porty výpady ze svého území proti ostatním provinciím Ottomanské říše.
4. Bulharsko
Tři Mocnosti nebudou klást překážky eventuálnímu sjednocení Bulharska a Východní Rumélie v rámci území přiřknutého jim Berlínským kongresem, pokud by tato možnost byla okolnostmi vynucena. Souhlasí, že budou odrazovat Bulharsko od jakékoliv agrese vůči sousedním provinciím, především Makedonii, a informují ho, že v takovém případě by jednalo na vlastní riziko a k vlastní škodě.
5. Aby zabránily střetu zájmů v lokálních otázkách, které mohou vyvstat, tři Dvory vyšlou do Orientu své vyslance a agenty se všeobecnými instrukcemi, s cílem v každém jednotlivém případu odstranit vzájemné rozepře přátelskou rozmluvou; v případě, kdy by to nebylo možné, předají tuto záležitost svým vládám.
6. Tento protokol tvoří neoddělitelnou součást Smlouvy uzavřené stejného dne v Berlíně a má stejnou váhu a platnost.