Po ochladnutí vztahů mezi Ruskem na straně jedné a Rakousekm-Uherskem a Německem na straně druhé po Berlínském kongresu dochází z iniciativy Německa k opětovnému sbližování s Ruskem už od roku 1880. V lednu 1881 se Vilém I. pokouší osobním dopisem přesvědčit Františka Josefa (Rakousko-Uhersko zachovává vůči Rusku stále rezervovaný postoj), že konfrontace s Ruskem je nesmyslná.
Poté co byl car Alexandr II. na jaře 1881 zavražděn atentáníkem, všechny tři velmoci si uvědomili, že nebezpečí anarchismu a socialismu je stále třeba čelit společně, a 18.6. byl v Berlíně na osobním setkání všech tří panovníků obnoven Spolek tří císařů.
Dohoda zavazovala signatáře, že v případě, že se některý z nich dostane do války se čtvrtou stranou, zbylé dvě zachovají blahovolnou neutralitu. Tento bod se netýkal pouze války s Osmanskou říší, s níž mohla kterákoliv ze stran vést válku pouze v případě, že budou nejdříve dohodnuty a smluvně stanoveny válečné cíle, což mělo zabránit tomu, aby na Balkáně Rusko či Rakousko-Uhersko získalo převahu. V dodatečném ujednání Rusko vzalo na vědomí, že Rakousko-Uhersko ve vhodný okamžik anektuje Bosnu a Hercegovinu, a Rakousko-Uhersko vyjádřilo souhlass tím, že Bulharsko bude ve vhodný okamžik spojeno s Východní Rumélií (oba případy znamenaly porušení dohod vzešlých z Berlínského kongresu).
Smlouva byla uzavřena na tři roky. V roce 1884 byla prodloužena o další tři roky.
Spolek tří císařů (18.6. 1881) |
Kategorie:politické událostimezinárodní události |