Jaká jsou tedy naše východiska při obcování s historií?
Události se děly podle jistého řádu (mohly se dít různě, ale ne libovolně). Událost je změna životního prostředí člověka. Jedna událost se od jiných událostí odlišuje časem a místem, příčinami a následky, událostí se účastní objekty a subjekty. Událost jako taková zaniká, přetrvávají pouze subjekty a objekty touto událostí pozměněné. Události lze zkoumat pouze nepřímo, prostřednictvím stop, které zanechaly. Výsledky zkoumání závisí na metodě a cíli zkoumání. Zkoumající(subjekt) a jeho metody se mohou v důsledku zkoumání(událost) událostí(objektů) měnit.
Události lze zkoumat prostřednictvím stop, které zanechaly. Oblast zájmu si proto historik vymezuje jako množinu pramenů, které bude zkoumat.
Tento web (a platí to i o práci historika obecně) nemá poskytovat přednostně interpretace, ale přístup ke stopám minulosti a návod k tvorbě osobní metody interpretace. (Foucalt píše něco v tom smyslu, že tak jako se dříve archeologie snažila být historií, tak nyní dochází k opačnému, a historie by měla být archeologií).
Přístup k informacím má být co nejjednodušší. Toho lze dosáhnout jejich zpřístupněním, centralizací, strukturováním a vzájemným provázáním.
Entity (osoby, organizace, události...) mají vnitřní strukturu a jsou i členěny a seskupovány směrem ven. Tyto struktury, členění a seskupování mají zákonitosti, jež lze studovat a zohlednit.
Entity mají vzájemné vztahy. Tyto vztahy mají zákonitosti, které lze studovat a zohlednit.
Poté, co prozkoumá stopy z oblasti, kterou si vymezil, vyhodnotí je a vytvoří si model událostí, přistoupí historik k dějepisné fázi – psaní dějin (dějepis).
Smysl tomuto počínání dává člověk a jeho vnímání historie. Dějepis si člověk stvořil z nějakého důvodu a dal mu nějaký smysl. Smysl dějepisu se tak pravděpodobně mění s tím, jak se mění člověk a společnost. Navíc každý člověk může smysl dějepisu vidět jinde.
Postmoderní situace nás má k pluralitě názorů a přístupů. Nás konkrétně vede k historii „viděné zespodu“ a „z více stran“, a dále snaze nepodléhat aktuálním „módním trendům“ - tak jako v 19. století se na historii často nahlíželo prizmatem nacionalismu, dnes se často přehnaně zdůrazňují ekonomické faktory. To je třeba akceptovat jako svědectví o dané době, ale nesmí to být přenášeno na pohled na minulost.
© 2008 Elektronická encyklopedie historie