Léopold Louis Philippe Marie Victor se narodil jako druhý syn prvního Krále Belgičanů Leopolda I. a jeho ženy Lousie-Marie.
V roce 1853 se oženil s rakouskou arcivévodkyní Marií Henriettou Anne von Habsburg-Lothringen, která mu mezi léty 1858 a 1872 porodila tři dcery a jednoho syna,.
Jelikož jeho starší bratr zemřel, nastoupil Leopold po svém otci v roce 1865 na belgický trůn. V roce 1869 zemřel jako desetiletý jeho jediný syn na zápal plic a dalšího syna se se svou ženou už nedočkali.
Největším podnikem Leopolda II. byla jeho snaha získat pro Belgii kolonii. Věřil, že právě kolonie jsou klíčem k prosperitě země, a proto se snažil Belgii takové zámořské území zajistit. Belgičany ani belgickou vládu však tímto nápadem nezaujal a tak se jeho snaha zvrhla v soukromý podnik, na nějž belgická vláda přispěla pouze tím, že mu poskytla půjčku.
Po několika nerealizovatelných nápadech na zabrání různých území v Africe i Asii nakonec prostřednictvím společnosti, (oficiálně vědecké a filantropické), kterou za tímto účelem založil a jejímž předsedou a jediným vlastníkem se stal, a najatého průzkumníka Henry Mortona Stenleyho, vznesl nárok na území Konga, území ve střední Africe které nepatřilo žádné z koloniálních mocností.
Když společnost zabrala zemi od místních vládců, které většinou štědře obdarovali za to, že podepsali (mnohdy křížkem) smlouvy, jimž nerozumněli, vystoupila s nárokem na uznání těchto spojených území jako státního útvaru.
Nebyl jediný, kdo si na území činil nárok - ale rozhiodně byl tím, koho tato odlehlá oblast, neslibující žádné velké zisky, zamořená nemocemi a nebezpečnými zvířaty, přitahovala nejvíc. V této situaci šikovně postavil jednotlivé velmoci proti sobě, zajistil, že všichni byli spokojeni, že území nezískala soupeřící velmoc, a dosáhl svého.
První, kdo uznal jeho nároky, byly USA, a následovalo 14 evropských zemí. Na Berlínské konferenci 5. února 1885 byl těmito zeměmi stanoven status tohoto území a Leopold II. uznán vládcem "Svobodného státu Kongo", území o 26x větší rozloze než Belgie. Je nutno podotknout, že vládcem byl jakožto fyzická osoba, nikoliv jako král Belgie, a moc na tomto území vykonával prostřednictvím soukromé armády, tzv. Force publique.
Způsob jeho vlády nad tímto územím byl však natolik brutální, že nakonec vyvolal nevoli i u otrlých koloniálních velmocí. Leopold prohlásil všechnu půdu za majetek státu, reprezentovaného jím jmenovanými byrokraty. Celá správa byla zaměřena na co největší ekonomické zisky, bez ohledu na cokoliv jiného. Obyvatelé byli nuceni pracovat pro své pány, především v kaučukovém průmyslu (kaučuk se nakonec ukázal jako největší přírodní bohatství tohoto území). Docházelo dokonce k zotročování některých obyvatel. Tvrdé tělesné tresty byly i pro ty, kteří je, často navíc bezdůvodně, nařizovali, příliš, a tak si na jejich vykonávání najímali sadistické domorodce.
Na počátku 20. století se pak na Leopolda II. sypou pohromy a neúspěchy. Roku 1902 umírá jeho žena, aniž by mu dala syna, který by po něm mohl nastoupit na trůn. Několik let nato navazuje vztah s prostitutkou a stává se otcem dvou, avšak nelegitimních, synů. V Belgii samotné se těší mimořádně nízké oblibě u svého lidu. jeho politika zabezpečení neutrality budováním armády je díky jeho osobě značně nepopulární a není schopen ani přimět parlament k zavedení všeobecné branné povinnosti.
V zahraničí pak spouští zprávy o situaci v Kongu první hnutí na ochranu lidských práv v moderním slova smyslu. Roku 1903 o situaci jednal dokonce britský parlament a pověřil svého konzula v Kongu Rogera Casementa, aby vypracoval podrobnou zprávu o situaci v zemi. Tento šedesátistránkový dokument zaslaný všem účastníkům Berlínské konference pak konečně vyvolal reakci. Belgický parlament a mezinárodní tlak donutil Leopolda sestavit nezávislou vyšetřovací komisi, která prověřila všechny Casementovy zprávy. Došla k závěru, že byly do puntíku pravdivé.
Mezitím několik předních osobností, mezi nimi i Casement, založilo Společnost pro reformu Konga, organizaci která si vytkla za cíl upozornit svět na hrůzy pacháně v této bezbranné zemi a donutit ho sjednat nápravu. V tomto hnutí se angažoval například i známý americký spisovatel Mark Twain.
Nakonec je 15. listopadu 1908 belgickým parlamentem donucen vzdát se Konga a jeho správu přebírá belgický stát (pod novým názvem Belgické Kongo). Toto rozhodnutí podepisuje Leopold až v říjnu 1909. V prosinci pak umírá.