Leopold George Christian Frederick Sasko-Coburgsko-Saalfeldský se narodil v Coburgu 16. prosince 1790 jako nejmladší syn vévody Sasko-Koburgsko-Saalfeldského Franze Fredericka Antona. Když bylo toto vévodství v roce 1806 obsazeno Napoleonovými vojsky, odešel do Paříže, kde odmítl Napoleonovu nabídku stát se jeho adjutantem, a raději odešel do Ruska.
Už v roce 1795, tedy ve svých pěti letech, byl jmenován plukovníkem ruského jezdeckého Izmajlovského pluku, o sedm let později byl povýšen na brigádního generála. Nyní tedy tyto čestné hodnosti podložil skutečnou službou v ruské armádě a během bitvy u Chlumce se vyznamenal v čele svého kyrysnického pluku. Roku 1815 je povýšen na generálplukovníka. [lieutenant general]
2. května 1816 se oženil s princeznou Charlottou Augustou Waleskou, jedinou manželskou dcerou pozdějšího britského krále Jiřího IV. a tudíž následnicí britského trůnu. Stal se členem Podvazkového řádu[?] a britským polním maršálem.
Jeho rodinné štěstí však netvralo dlouho - 5. listopadu 1817 jeo manželka porodila mrtvé dítě a následujícího dne sama zemřela.
Anglický král Jiří IV. (tou dobou ještě jako regent) přesto udělil Leopoldovi titul odpovídající manželu královny[royal highness].
2. července 1829 se Leopold neoficiálně oženil s herečkou Caroline Bauerovou, která dostala titul hraběnka Montgomery. Tento vztah však byl ukončen za dva roky, kdy se Leopold stává belgickým králem.
V roce 1830 Leopold odmítl nabídku řecké koruny, která vzešla přímo od řeckých zástupců (tato nabídka neměla žádnou oporu v mezinárodní diplomacii). V té době se Belgie oddělila od Nizozemí a její Národní shromáždění poté, co jeho nabídku belgické koruny odmítl syn francouzského krále, vévovda z Namuru, obrátilo se se stejnou nabídkou na Leopolda. Ten ji 26. června 1831 přijal spolu s titulem "Král Belgičanů", nikoliv "Král Belgie", což mělo vyjadřovat přímější vztah nového krále k lidu než k zemi - tzv. lidová monarchie. 21. července se konala slavnostní korunovace a Král Belgičanů složil přísahu na ústavu Belgie.
Hned na počátku srpna Belgii před dobytím holnadskou armádou zachránil pouze zásah armády francouzské, a místní vojenské střety s Holandskem trvaly až do roku 1839, kdy byla konečně uzavřena tzv. Londýnká smlouva mezi Belgií, Holandskem a všemi evropskými mocnostmi, v níž byla Belgie mezinárodně uznána, stanoveny její hranice a závazek její neutrality na věčně časy.
Roku 1832 se Leopold oženil s Louise-Marií, dcerou francouzského krále Louise-Philippa, čímž byly oficiálně vyjádřeny těsné vztahy mezi Belgií a Francií.
Roku 1835 byl v Belgii uskutečněn Leopoldův sen - první železniční trať v kontitnentální Evropě (vedla z Bruselu do Mechelenu, městě vzdáleného asi 20 km od Bruselu, na půl cesty do Antverp).
Po uzavření již zmíněné Londýnské smlouvy dohodl Leopold sňatek dcery své sestry, budoucí královny Viktorie, se synem svého nejstaršího bratra (tedy vévody sasko-koburgského), princem Albertem. Tím posílil rodinnou vazbu na britskou panovnickou dynastii a stal se politickým rádcem mladé královny Viktorie.
Jeho snaha prosadit v Belgii omezení dětské a ženské práce byla neúspěšná. Úspěšně naopak provedl svou zemi revolučním rokem 1848, kdy i přes silné vazby na francouzskou královskou rodinu, jejíž svržení revoluční události v Evropě nastartovalo, zachoval neutralitu Belgie.
Roku 1850 ho pak postihla další rodinná tragedie, když jeho žena Louise-Marie zemřela na tuberkulózu. Víckrát už se Leopold I. neoženil.
Zemřel 10. prosince 1865 na královském sídle v Laekenu (Brusel) a byl pohřben v královské hrobce v Chrámu Panny Marie v Bruselu.