Holandský král Vilém, který se o dění v Bruselu dověděl 27. srpna 1830, nařídil své armádě, aby se přesunula do tábora před Bruselem, kde už čekaly jednotky původně vyslané na pomoc posádce města. 31. srpna 1830 do tábora dorazili oba princové, starší Vilém i mladší Frederik. Korunní princ Vilém, kterému byla zaručena osobní bezpečnost, navštívil následujícího dne Brusel, nedostal však od svého otce žádnou pravomoc věc řešit.
Téhož dne jeho otec, král holandský, v Haagu odmítl požadavky povstalců, kteří k němu vyslali deputaci (ačkoliv 3. září přijal rezignaci van Maanena). Jeho rozhodnutí nezměnilo ani doporučení jeho staršího syna, který se po třech dnech pobytu ve městě přiklonil k návrhu poskynout Belgii autonomii a nabízel, že pokud k tomu dostane pravomoc, do města se vrátí a uzavře příslušnou dohodu. Král pouze rozhodl, že věc předloží mimořádnému zasedání Generálních stavů 13. září 1830.
Jejich jednání se však protáhlo (skončilo až 29. září 1830) a vývoj v Bruselu mezitím nabral obrátky - do města dorazily revoluční ozbrojené skupiny z dalších belgických měst a radikalizace povstalců vyústila 20. září ve svržení Výboru pro veřejnou bezpečnost, který dosud pomocí civilních gard s obtížemi kontroloval situaci.
V reakci na to holandský král vyslal jednotky holandské armády pod velením svého mladšího syna prince Fredericka, aby obsadily Brusel. Ty 23. září vstoupily do města třemi branami a postoupily k městskému parku, avšak setkaly se s tvrdým odporem povstalců.
Frederik měl k dispozici demoralizované jednotky druhé třídy (elitní jednotky sloužily v koloniích), značná část Belgičanů dezertovala a ani zbytek nebyl ochoten bojovat s plným nasazením proti svým krajanům. Po třídenních krvavých bojích v ulicích Bruselu se musel svého záměru vzdát.
Během bojů 24. září 1830 vznikl v Bruselu Správní komitét, který se po úspěšném ubránění Bruselu prohlásil Prozatímní vládou. Ta posléze vyhlásila nezávislost Belgie. Povstání se definitvně rozšířilo i na území Flander a do 2. října se všechny holandské posádky na území Belgie vzdaly nebo ustoupily do Antverp.