Holandský král Vilém, využívajíc čím dál většího rozdílu mezi stanovisky Londýnské konference a Belgického Národního shromáždění, veřejně přijímá rozhodnutí konference z ledna 1831, kterým se stanovují hranice Belgie a vypořádání státního dluhu. Dosud neztratil naději, že jeho syn Vilém II., snažící se v Londýně přesvědčit velmoci o tom, že právě on by se měl stát belgickým králem, by mohl uspět.